Útočná puška Sturmgewehr 44 bez popruhu

Detailní popis produktu

Sturmgewehr 44 (StG44, někdy i Maschinenpistole 43/44; MP43/44) je německá útočná puška zavedená do výzbroje německou armádou před koncem druhé světové války. Mnohými historiky je považovaná za první moderní typ tohoto druhu zbraně vůbec. Někdy byla považována za nástupce úspěšnější MP40, která se používala až do konce války. Útočnou puškou STG 44 se později inspirovaly zbrojovky v SSSR i USA a podle STG 44 částečně vyráběly svoje útočné pušky jako AK a M-16. Konstruktérem byl Hugo Schmeisser. I dnes lze ojediněle STG-44 vidět například u bojovníků IS, tyto případy jsou však velice vzácné. 

StG. 44 se začala používat v roce 1944; do konce války bylo vyrobeno 425 977 kusů v různých variantách. Podle představy OKH (Oberkomando des Heeres, vrchní velitelství branné moci 3. říše) měla ve výzbroji postupně nahradit opakovací pušky Mauser Kar 98k, samopaly MP38/MP40 i pestrou směs starších a kořistních zbraní, jež německé ozbrojené síly používaly. Nikdy jí však nebyl vyroben dostatečný počet, a dokonce ani nebyla v průběhu války utlumována výroba dosavadních typů vojenských ručních zbraní.

Prakticky stejná zbraň, označovaná jako MP 43, byla o rok dříve zavedena pokusně do výzbroje pancéřových granátníků SS. Od StG 44 se lišila drobnými technologickými detaily, o něco málo vyšší hmotností a černěným povrchem kovových částí (zatímco StG. 44 měla povrch šedě parkerizovaný).

Po skončení druhé světové války se nezanedbatelný počet kořistních StG. 44 dostal i do výzbroje čs. armády (ještě v roce 1950 jich čs. vojenská správa evidovala více než 20 000 kusů). Používala je rovněž východoněmecká pohraniční stráž. V řadě dalších zemí byly tyto zbraně v poválečných letech zkoušeny a analýza poznatků posloužila k vlastnímu vývoji vojenských pušek.