Konec války na Moravě

Akce k výročí osvobození

Heslo na transparentu je výmluvné. Historii nelze přepisovat. Foto: Edgar Pachta

V květnu 1945 skončila v Evropě druhá světová válka. Již počátkem dubna 1945 vstoupila vojska našich osvoboditelů na jižní Moravu, a sváděla zde tvrdé boje v rámci tzv. Bratislavsko-brněnské operace. I letos, po 77. letech, jsme si tyto události – alespoň v rámci možností – opět připomněli.

Edgar Pachta, válečný zpravodaj

Autor příspěvku a válečný zpravodaj v uniformě styčného důstojníka 1. bulharské armády (tvořila součást 3. Ukrajinského frontu). Jedinečnou funkci „válečného zpravodaje/dopisovatele“ užívám již řadu let – především ve spolupráci se společností Renata. Foto: Edgar Pachta

 

Akce a jejich pořadatelé

Slavnostní připomínky dnů, kdy byla naše vlast osvobozena, probíhaly nejen v Plzni, ale také a především na jižní Moravě – v okolí Brna a pak i v městě samotném. Obě akce měly jedno společné: Hlavní roli v nich hráli milovníci vojenské historie, oblečení do dobových uniforem, tzv. reenaktoři nebo též rekonstruktoři.

„Duchovní otec“ a hlavní organizátor připomínek osvobození na Brněnsku Dan Urbánek (vlevo) a vedoucí společnosti Štvanci, Robin Šlapanský. Foto: Edgar Pachta

Pestrý historický program pod souhrnným názvem Osvobození 1945/2022 probíhal o víkendu 7. a 8. května. Vzhledem k tomu, že jsem byl na obou akcích osobně přítomen, dovoluji si podat váženým čtenářům souhrnnou zprávu, doplněnou informacemi o dobových uniformách a výzbroji.

První ze série akcí probíhala v sobotu (7. 5.) v areálu Army Parku Ořechov, bývalém vojenském prostoru ležícím poblíž zmíněné obce, asi 20 km jihozápadně od Brna. Setkání reenaktorů spojené s rekonstrukcemi bojů z období 2. světové války mají v těchto místech již dlouholetou tradici, zaplňující dobře dvě desítky let. Letos – ovšem konečně bez zmatených „kovidových“ opatření – byla hlavním pořadatelem Společnost Renata, zastoupená majorem RKKA (RKKA – Raboče-kresťjanskaja Krasnaja armija; Dělnicko-rolnická Rudá armáda; obecně Rudá armáda) Danem Urbánkem (viz též: www.bojoveukazky.cz), ve spolupráci s KVH Osten (Martin Kyselka) a dalšími kluby. Několika vozidly (americké provenience, která byla v rámci Zákona o půjčce a pronájmu dodávaná i do SSSR) a PT kanonem přispěl rovněž KVH Markland Skalice nad Svitavou.

Všichni společně byli rovněž aktéry nedělního programu (8. 5.) v Brně, který zahrnoval pietní akt na Ústředním hřbitově, kolonu historických vozidel a závěrečné setkání s veřejností.

Ve společnosti našich bojových kamarádek a vedoucího KVH Markland, Drahoše Dostála (v uniformě čsl. zahraničního vojska). Foto: Edgar Pachta

Dlouholetá tradice

V sobotu bylo opravdu pěkné, jarní počasí. Poprchalo, a větřík nejenže honil po obloze mraky, ale také rozvíval do širého okolí pyly a vůně s nimi spojené. Prim zde hrál šeřík – květ symbolizující naše osvobození.

Mimochodem, víte, že si květy tohoto keře oblíbil i sovětský maršál I. S. Koněv, velitel vojsk, která nespala, nejedla, a od Berlína spěchala, aby zasadila závěrečnou ránu německým okupantům v srdci Čech? Když vojáci Rudé armády „v květnu čtyřicátém pátém“ vstoupili do Prahy, všude kvetly a voněly – šeříky. Pro ruského vojevůdce se staly symbolem konce války, a vzpomínka na ně – i na milou českou krajinu – ho provázela po celý zbytek života.

Sovětský výsadek na korbě středního tanku T-34. Jak je vidět, kvalitní německý samopal MP40 se – jako kořistní artikl – objevoval i ve výzbroji rudoarmějců. Foto: Roman Škvára

Brány Army Parku byly pro veřejnost otevřené již od rána, a „inflační“ základní vstupné 100 Kč, bylo na dnešní dobu skutečně zanedbatelné. Zanedbatelné i proto, že si návštěvníci nemohli stěžovat na nedostatek stánků s militantními produkty (ačkoli jich nikdy není dost) i občerstvením. Příjemné posezení – často v sousedství „vojáků“ – nabízela i stylová krčma. Kluci (a jistě i holky) od 5 do 100 let si mohli prohlédnout ukázku RC modelů vojenské techniky (i závodních aut), stejně jako skutečné exempláře čs. bojových vozidel z dob nedávných.

K historickým vozidlům patřilo také několik krásně zrenovovaných exemplářů civilních osobních automobilů, přejatých armádou, a tudíž opatřených příslušným označením. Zde Opel Olympia OL38, s emblémem v podobě skákajícího jelena, 46. pěší divize wehrmachtu. (O blatník se opírá spoluautor scénáře – Martin Kyselka) Foto: Tomáš Tuček

Několik neskutečně šťastných dětí se – mimo jiné – svezlo v bočním vozíku sovětského armádního motocyklu, jiné, větší, spolu s nostalgicky vyhlížejícími dědečky, absolvovaly projížďku v „bévépéčku“, obrněném pásovém transportéru BVP-1 Československé lidové armády.

Německá polní kuchyň má v Army Parku své pevné místo. V popředí armádní automobil VW 82 neboli KdF 82 „Kübelwagen“. Foto: Edgar Pachta

Německá kavalerie

To už se však blížila 13. hodina, a s jejím úderem spojená opravdová lahůdka v podobě nefalšované – kavalerie. Přítomnost koní na Ořechově, stejně jako v případě jakékoli jiné akce zaměřené na války „modernějšího“ období, bývá pro pořadatele noční můra. Z prozaického hlediska: Techniku, třebas i tank, po akci odstavíš (najít vhodné místo nemusí být až tak velký problém, zvláště pro tank), a pak už nic od tebe nechce. Koně musíš – ustájit, vyhřebelcovat, napojit, nakrmit, a bůhví co ještě; a taky po něm uklízet koblížky …

Až do r. 1943 patřila k výzbroji německých kavaleristů i šavle. Kopí odložili ještě před válkou. Foto: Edgar Pachta

Letos v Ořechově se to ovšem podařilo, mj. i proto, že naši čtyřnozí kamarádi zde byli jen dva. O to hodnotnější však byla jejich execírka. Členové Divadelní a kaskadérské společnosti Štvanci seznámili diváky se zajímavou a málo známou skutečností, že ještě za 2. světové války mělo aktivní kavalerii nejen Polsko či SSSR, ale také Německo.

Jezdec wehrmachtu v polní čepici M43. Foto: Roman Škvára

Koně a koňské síly vůbec hrály v německém pozemním vojenství po celou válku významnou roli. Ačkoli o mechanizaci německých zbraní snili generálové i nejvyšší vedení v čele s „Vůdcem“, nedařilo se jim tuto vizi uskutečnit, takže až do konce konfliktu (navzdory propagandě) byly německé ozbrojené síly z velké části odkázány – na koňské síly, přepravující dělostřelecké soupravy, muniční káry, futráž, sanitu atd., podobně jako v dobách minulých.

Německá armáda měla ovšem jezdectvo, které v ničem nezaostávalo za svými protějšky v ozbrojených silách jiných států. Navíc, zde vycházelo z bojových tradic kyrysnických, dragounských, husarských a dalších regimentů 18. a 19. stol. Upomínkou na hulány bylo téměř 3 m dlouhé kopí, které do výzbroje říšského jezdectva patřilo ještě před válkou. A že s ním němečtí jezdci uměli zacházet, mohli vidět právě návštěvníci „ořechovské“ akce. Více než povolaní „Štvanci“ také předvedli výcvik boje se šavlí, jehož pravidla se (v podobě „stínání hlav“ – hlávek zelí na kůlech apod.) po staletí nezměnila, dále přeskakování hořících překážek, drezúru koní atd.

Z ukázky výcviku jezdectva wehrmachtu. Foto: Tomáš Tuček

Na základě trpkých zkušeností z Velké války také němečtí kavaleristé prodělávali pěchotní výcvik. K tomu byli vyzbrojeni karabinou s bodákem. Nicméně, u sedla měli nadále připnutou šavli, kterou definitivně odložili až v r. 1943. Tehdy, v době, kdy hromadné vraždění nabývalo neuvěřitelného rozsahu, i velitelé ze „staré školy“ museli uznat, že jezdec nemůže v trysku, s napřaženým mečem ztékat kulometná hnízda; svého rychlého, hbitého, nehlučného koně však mohl nadále využívat k průzkumu, výzvědám, či kurýrním účelům.

Vážnými soupeři – nejen – německých jezdců byli sovětští kozáci. Zde kubáňský kozák předvádějící tzv. „flankirovku“, tanec s charakteristickými šavlemi kavkazského původu – šaškami. Foto: Tomáš Tuček

Ústupová bitva

Po tom, co bychom mohli nazvat „koňskou execírkou“, se ovšem již schylovalo k samotnému vrcholu programu, který je vždy předmětem netrpělivého očekávání návštěvníků: k bojové ukázce.  Nelze pochybovat o tom, že i letos – stejně jako předtím – dopadla úspěšně. Vždyť ji také měli „pod palcem“ organizátoři na slovo vzatí, s dlouholetými zkušenostmi a velkými znalostmi dobových reálií. A tak asi 800 nadšených diváků na „ořechovském cvičáku“ opět zhlédlo inscenaci bojů mezi sovětskými a německými vojsky, tak, jak mohly probíhat na samém konci strašné války.

Nástup sovětské pěchoty před velitelem (Radimem Dufkem). Foto: Tomáš Tuček

Prvním krokem k navození autentické atmosféry bylo, když se z reproduktorů ozvalo hlášení protektorátního rozhlasu, informující o náletu spojeneckých bombardérů – tentokrát směřujícího do středu Německa. Pak se na prašné cestě objevila hlídka německého polního četnictva na motocyklu BMW s bočním vozíkem. Krátce poté přijela nákladní auta, z nichž vyskákali vojáci wehrmachtu a Zbraní SS, a pustili se do hloubení zákopů. Z opačného směru dorazila další německá kolona (její součástí byla i osobní auta), posílená typickým polopásovm transportérem Sd. Kfz. 251 (u nás důvěrně známým jako „hakl“).

Transportér Sd.Kfz. 251, známý jako „hakl“. Foto: Tomáš Tuček

Z auta vybíhá velitel kolony, nervózně mávající velkou mapou. Jeho ústa chrlí nevybíravá slova na adresu vojáků, hloubících zákopy. „Jste banda idiotů! Proč se tady zdržujete, když máme v patách Rusy? Okamžitě všeho nechte, a rychle pryč! Stahujeme se do kratších pozic!“

Příjezd důstojníka wehrmachtu udělal přítrž snahám zakopat se … Foto: Tomáš Tuček

Unavení vojáci znechuceně odhazují nářadí a nastupují do svých vozidel. Všechno spěchá na západ, kde jsou Američané. Vyhlídky na živoření v sovětském gulagu nejsou nikterak příjemné. Na scéně se objevuje jízdní patrola wehrmachtu, ale i ta rychle mizí, když na obzoru spatří blížící se jednotky Rudé armády.

Události berou rychlý spád. Sovětští průzkumníci v autech i na motocyklech prohledávají pozice, které před chvílí opustil nepřítel. Ten se ale po chvíli vrací a podniká zoufalý protiútok. Útěk na západ se nezdařil: německá kolona cestou narazila na další sovětské síly. Vojáci obou stran jsou na nějakou chvíli překvapeni, bez váhání se však kryjí za stromy, v úvoze i v zákopech. Prostor je zahlcen palbou z pušek i automatických zbraní, prim hrají kulomety – sovětské, Maxim vzor 1910 a Děgťarev DP (díky svému talířovitému zásobníku přezdívaný „gramodeska“), stejně jako německý MG42.

Příslušníci W-SS s kulometem MG42. Foto: Roman Škvára

Prudká bitva se přelévá z jedné strany na druhou, zasahují i protitankové kanony; německý obrněnec zřejmě inkasoval zásah, jak naznačují šlehající plameny a sloup černého dýmu. O konečném výsledku rozhoduje sovětský střední tank T-34/76, který se s vyjícím motorem a skřípějícími pásy sune přes přírodní překážky. Jde o zajímavý, dnes již poměrně vzácný exemplář s kratším 76mm kanonem a menší věží. V průběhu války jej nahrazoval typ s výkonnějším kanonem ráže 85 mm.

Sovětští střelci a opěšalí kozáci podnikají energickou zteč, doprovázenou mohutným „urrá!“. Zbytky německých vojáků se ještě chvíli brání, pak se ale postupně vzdávají na milost a nemilost vítězům. Boj utichá, z nehybných těl, ležících mezi svěží trávou, vyprchává život. Padli na samém konci války, snad jen několik hodin před uzavřením příměří …

Střelecká pěchota Rudé armády v akci. Foto: Tomáš Tuček

Naši „mrtví“ reenaktoři však po chvilce vstávají, oprašují si uniformy a připojují se k svým druhům, aby zaujali předpisové formace a pozdravili se s nadšeně aplaudujícím publikem. Program tohoto dne pozvolna končí. Všichni si odnášejí hodnotné zážitky, obohacené o důležité poselství účinkujících i pořadatelů: Dnes – tak jako vždy – to bylo všechno jen „jako“. Našim cílem není propagovat válku. Naopak, proto, že lidé mají krátkou paměť, chceme jim připomínat to, co se dělo před osmi dekádami, a co se již nesmí opakovat!

Kubáňští kozáci Rudé armády v polních uniformách, ovšem s typickými čapkami, kubáňkami nebo astracháňkami. Výzbroj často tvořil výkonný samopal PPŠ 41. Foto: Roman Škvára

Zbraně a technika v centru Brna

Zlatým hřebem oslav osvobození byla neděle 8. května, opravdu svátečním jarním počasím. Ačkoli pietní akt na brněnském Ústředním hřbitově proběhl skromně – bez hudby, letos dokonce i bez vlajek (chyběla i ta česká) – podařil se pořadatelům na dnešní dobu skutečně husarský kousek. Díky jednáním s různými zastupitelstvy a institucemi domluvili průjezd kolony historických vozidel obou znepřátelených stran centrem Brna, s konečnou na Náměstí Svobody.

Autor článku před pomníkem padlých osvoboditelů na Ústředním hřbitově v Brně. Pro tuto příležitost jsem zvolil vycházkovou variantu uniformy, doplněnou šavlí. Foto: Edgar Pachta

Je smutné, že vzpomínkové akci k výročí osvobození tentokrát odmítla poskytnout záštitu primátorka města Brna p. Markéta Vaňková (za ODS), a hrozilo, že proti asi 80 uniformovaným aktérům každou chvíli zakročí Policie ČR. Nicméně přes počáteční nervozitu všechno dopadlo více než dobře. Cestou nás zdravili chodci řidiči aut, v cíli naší cesty jsme se setkávali jen s příznivými ohlasy brněnských občanů i zahraničních studentů a turistů. Pozitivně nás přijali i naši národní hosté z Ukrajiny – jistě i proto, že kolona reprezentovala v neposlední řadě vojska 2. Ukrajinského frontu patřícího k Rudé armádě, která měla lví podíl na osvobození nejen jižní Moravy, ale i celé naší země. V družné atmosféře tak děti obdivovaly zbraně a vozidla, maminky se nechávaly fotit s „vojáky“, tatínci vedli rozpravy o současné situaci i minulé válce, v níž padl nebo byl raněn nejeden z jejich předků.

Bojová technika, výzbroj i reenaktoři na brněnském Náměstí Svobody budili oprávněnou pozornost i obdiv veřejnosti. Foto: Edgar Pachta

Bez rozdílu řeči a státní příslušnosti jsme si všichni uvědomovali, že lidé si mohou porozumět bez užití násilí, a že války jsou vlastně jen dílem chamtivosti a bezohlednosti osob na nejvyšších politických postech, které kladou své osobní ambice nad zájmy občanů, kteří do nich vkládali důvěru.

Díky tomu všemu nedošlo (možná k zlosti mnoha sluníčkářů) na brněnském korzu ani jinde k žádným incidentům, a policisté, doprovázející kolonu, mohli jen zajišťovat plynulost dopravy, za což jim patří naše poděkování.

V centru Brna se k nám připojili další přátelé. Vedle poddůstojníka Rudé armády zde stojí (zleva) příslušnice britské zdravotní služby, italský střelec – bersaglier – a příslušníci francouzské Cizinecké legie (v „letním vycházkovém“). Foto: Edgar Pachta

Výzbroj a výstroj jednotek

Je samozřejmé, že všichni reenaktoři, kteří se letošní akce zúčastnili, zastávají k uniformám a výzbroji daného období co nejzodpovědnější přístup. Základem je ovšem uniforma samotná, vč. jejích maskovacích variant, což najdete i na stránkách našeho e-shopu, pod heslem wehrmacht oblečení atd.

Ovšem k tomu, aby uniforma vypadala co nejvíce autenticky, přispívají také nejrůznější insignie, zdobící hruď a rukávy. Na květnové akci jsme tak mohli spatřit pěkné exempláře sovětských i německých řádů, medailí a odznaků.

Vzhledem k tomu, že sehnat originální kousky není vždy snadné, a někdy se jejich ceny pohybují poměrně vysoko, lze si vypomoci pěkně provedenými replikami. Platí to zejména o německých vyznamenáních v podobě různých variant válečného kříže, bojových odznaků, stuh, rukávových pásek apod., které nabízí také náš e-shop. Najdete zde rovněž bohatou nabídku replik stříbrných prstenů.

Nádherná ukázka předpisových uniforem wehrmachtu. Spojařka ženských pomocných služeb (Wehrmacht Helferinnen) a podplukovník pěchoty. Všimněte si Železného kříže a bojových odznaků na jeho hrudi. Foto: Tomáš Tuček

Podobně tomu je i s výzbrojí. Ne každý, zejména když s reenactmentem teprve začíná, má možnost pořídit si originální palnou zbraň, ačkoli jsou dnes k mání druhoválečné zbraně v airsoftovém provedení.

Poddůstojník s odznakem protiletadlového dělostřelce a stuhou k Železnému kříži. Foto: Tomáš Tuček

Nicméně, podobně jako v případě odznaků, existují i věrohodně zpracované repliky zbraní, které sice nestřílí, ale také k nim nepotřebujete zbrojní průkaz. Kromě automatických pistolí, určených zejména pro důstojníky a vyšší poddůstojníky, jde o palné zbraně s dlouhou hlavní. Z této kategorie můžeme vzpomenout karabinu Mauser 98k, velmi kvalitní a spolehlivou zbraň, která sloužila ještě dlouho po skončení války, nebo samopal MP40, důvěrně známý z mnoha filmů. K posledně jmenované zbrani připomínám, že – navzdory filmové licenci – nestříleli z ní vojáci jen „od pasu“, ale mnohem častěji, kvůli míření z ramene, což umožňovala sklopná opěra.

Pěšák W-SS s karabinou Mauser 98k v akci. Kromě sumek s náboji měli pěšáci na opasku bodák a polní lopatku (oboje pro boj muže proti muži), za opaskem nosili zastrčen minimálně jeden granát. Foto: Roman Škvára

Ve výzbroji německých vojáků se objevoval i kořistní sovětský samopal Špagin PPŠ 41, oblíbený díky své jednodušší konstrukci, vyšší odolnosti a větší kapacitě zásobníku. Pro srovnání: zatímco zásobník MP40 pojal 32 nábojů (ráže 9 mm Parabellum), do bubnového zásobníku PPŠ-41 se jich vešlo – 71 (ráže 7,62 x 25 mm Tokarev).

Sovětští gardoví střelci s charakteristickým odznakem na pravé straně hrudi. Před sebou mají malou výstavku pěchotních zbraní. Zleva: pět pušek Mosin-Nagant vz. 91/30; samočinná puška Tokarev SVT-40;  karabina Mosin vz. 44. Foto: Roman Škvára

Skutečnou lahůdkou však je německý kulomet MG34, jeden z nejlepších kulometů 20. století. Jako jeden z prvních svého druhu byl navržen tak, aby sloužil jako útočná zbraň, opřená při střelbě o dvojnožku, nebo podpůrná zbraň, střílející dlouhými dávkami, umístěná na stabilním podstavci. V obou těchto úlohách se osvědčil, zejména poté, co se v roce 1936 stal zavedenou zbraní německé armády.

Nevýhodou kulometu MG34 byla jeho výrobní náročnost. Proto byl později vystřídán typem MG42, který se poprvé objevil v r. 1942 na bojištích Východní fronty i v Severní Africe. Až do konce války byla tato vynikající zbraň postrachem spojeneckých vojáků na všech válčištích.

Samozřejmě, že kulomet MG34 se udržel ve výzbroji i po roce 1942. Zde je několik základních technických dat této zajímavé zbraně:

Ráže

7,92 x 57 mm

Zásobovací ústrojí

Nábojový pás na 250 nábojů nebo dvojitý bubnový zásobník

Kadence

800 až 900 ran/min

Účinný dostřel

Přes 2000 m

 

Obsluhu zbraně tvořili dva muži: MG Schütze 1; MG Schüthe 2 (1. a 2. kulometčík).

Zahraniční rekonstruktor při střelbě z MG34. Foto: archív autora

Přihlaste se prosím znovu

Omlouváme se, ale Váš CSRF token pravděpodobně vypršel. Abychom mohli udržet Vaši bezpečnost na co největší úrovni potřebujeme, abyste se znovu přihlásili.

Děkujeme za pochopení.

Přihlášení