Útok na železniční uzel odražen!
V sobotu 27. srpna tohoto roku byl odražen útok našich vojsk na železniční uzel Mladějov-Blosdorf. Ke zmaření pokusu o ovládnutí tohoto stěžejního místa fronty došlo až po rozhořčeném boji, který se rozhořel kolem 14. hodiny výše uvedeného dne.
Krásná ukázka uniformy německé generality (pan Radim Dufek, jeden z hlavních organizátorů akcí „Mladějov-Blosdorf“)
Ještě před započetím bojových akcí došlo k sestřelu nepřátelského výzvědného aeroplánu, jehož pilot pořizoval fotografie našich posic. Na snímcích byla zachycena rovněž obranná postavení ruská, intensivně zpevňovaná zákopníky, jakož i k této práci donucenými civilisty.
Letecký snímek vojenského ležení (Foto: Spolek vojenské historie Renata)
Nutno také připomenout neblahou událost, k níž došlo krátce před započetím bojů, a která nejen že vrhá temný stín na zástavy slavné císařsko-královské armády, ale napomohla nepříteli k předčasnému zjištění našich taktických záměrů. Několik nehodných, vojenské cti a přísahy nedbalých zeměbranců, tvořících osádku furážního automobilu, zajelo až k nepřátelské bojové čáře, kde vstoupilo do jednání s přeběhlíky v ruském rovnošatě. Po rázném zákroku našich předních hlídek byl jejich pokus o deserci zmařen a viníci zatčeni. Jejich okamžitému potrestání však zabránil přepad ruské artilerie, což výtečníkům dopomohlo k útěku. Od té chvíle jsou v plukovním rejstříku vedeni jako desertéři, na něž je v souladu s rozkazem Nejvyšší vojenské kanceláře uvalen hrdelní trest.
Rakousko-uherská pěchota v různých modifikacích stejnokrojů
Tou dobou ale již voje Centrálních mocností nastupují do střeleckých zákopů, posíleny strojními puškami a novou zbraní – zákopovými moždíři. Protější, nepříliš vzdálená linie zákopů, se ježí hlavněmi ruských zbraní. Císařská německá i c. k. infanterie vyráží střídavě na zteč, s cílem využít své početní převahy a ovládnout posice nepřítele. Přesto, že si vede s příkladnou chrabrostí, pokaždé je odražena. Do lítých bojů se na obou stranách zapojuje nejen artilerie, ale též útočná vozba.
Obrněný automobil Austin-Putilov
Ve chvíli, kdy se již zdá, že bojová odhodlanost protivníka polevuje a naše pěchota navzdory krvavým ztrátám dobude vavříny tohoto dne, nastává osudový zvrat: po nedaleké dráze supí ruský pancéřový vlak, a zpoza linií obránců zahajuje smrtonosnou palbu ze všech palubních zbraní.
Příjemné „překvapení“ pro diváky – replika ruského obrněného vlaku
Velitelé obou spojených armád rozhodují o poslední zteči všemi dostupnými silami. S tajícím se dechem sledujeme úžasné příklady chrabrosti, konečně jsme však svědky, jak Štěstěna odvrací tvář od našich krvácejících reků. K dovršení neštěstí přecházejí do protiofensivy bohové války – carští střelci a kozáci, podporovaní českými družinníky. Pohrdajíce smrtí, s důkladnou podporou kanonů ze svého obrněnce na kolejích, zmocňují se našich postavení a nutí naše vojska, aby se stáhla do předem připravených posic.
Pěchota čs. legií
Po přeskupení vojsk následuje jejich slavnostní nástup, při němž generalita vyslovuje poděkování všem bojovníkům za příkladné plnění povinností a uděluje jim vyznamenání a bojové odznaky.
Na základě výše popsaného dílčího nezdaru zvažuje velení vojsk Centrálních mocností o posílení tohoto úseku fronty, s přispěním sborů Jejich Veličenstev cara bulharského a císaře osmanského (nechť Všemohoucí zestonásobí jeho dny!).
Z válečné scény v Haliči – Edgar Pachta, válečný zpravodajce a nadporučík Osmanské císařské armády.
Autor článku jako nadporučík (mülâzim-i evvel) Osmanské císařské armády
Nostalgicky laděný report bych ovšem rád doplnil několika důležitými údaji, které by jinak narušily snahu o navození dobové atmosféry. Tož tedy: O víkendu 27. až 28. srpna 2022 se v sousedství areálu Průmyslového muzea Mladějov na Moravě konal již 24. ročník (pěkně nám to utíká …) setkání reenactmentu z období I. světové války. Akci – jako vždy profesionálně pojatou a tudíž zdařilou – pořádal Spolek vojenské historie Renata v čele s Danem Urbánkem, který se rovněž zabývá aktivitami zaměřenými na II. světovou válku. Do dobového vojenského ležení s polním hostincem, četnickou stanicí, směnárnou (nutno platit dobovými bankovkami!), poštovním úřadem, fotosalónem a střelnicí Flobert, zavítalo na 200 milovníků vojenské historie v dobových uniformách, doprovázených množstvím stylově ošacených dam a dítek. Přiložené fotografie zachycují autopark krásně zrenovovaných veteránů, stejně jako repliky třech obrněných automobilů z dob Velké války – jednalo se o rakouský Romfell a dva stroje ruských značek – Russo-Balt a Austin-Putilov.
Obrněný automobil Russo-Balt
Posledně jmenovaný obrněnec znají ti dříve narození jako „Leninův vůz“ (asi proto, že na některých vyobrazeních bolševický vůdce řeční k davům, stojíc na jeho kapotě), ačkoli vozidlo tohoto typu posloužilo mimo jiné i čs. legionářům na Rusi.
V uniformách našich legionářů, stejně jako pěšáků a opěšalých Kubáňských kozáků carské armády byla oblečena rovněž část reenaktorů. Ve srovnání s jejich „protivníky“ jich bylo poněkud méně, protože mnoho jejich kamarádů odjelo na podobnou akci v polské pevnosti Přemyšlu, pořádanou ve stejném termínu.
Kubáňští kozáci ruské armády (uprostřed příslušník čs. legií)
Zbývající rekonstruktéři měli na sobě stejnokroje důstojníků, poddůstojníků i mužstva německé a rakousko-uherské pěchoty, z nichž zejména posledně jmenovaní podávali poučnou představu o proměnách uniforem habsburského mocnářství v době Velké války. K vidění zde byly také další ukázky zajímavých stejnokrojů, např. c. k. dragounů s červenými lodičkami či hejtmana c. k. pěchoty (jako z legendárních filmů o dobrém vojáku Švejkovy z 50. let), nebo důstojníka pěchoty turecké armády. Četnickou stanici při vchodu do ležení střežili dva c. k. četníci velmi věrohodného vzhledu i vystupování. Totéž lze ovšem říci také o všech zástupkyních něžného pohlaví a robátkách, které nejenže přispívaly ke zpestření celé akce, ale v mnoha případech sehrály i aktivní roli, např. jako písařka v četnické služebně, sestřičky Červeného kříže, šenkýřky ve vojenské krčmě atd.
Zátiší vozového parku s milými zdravotnicemi
Stručně k sobotnímu programu: Po budíčku a slavnostním nástupu jednotek v 10.00 hod. následoval pochod obcí k památníku obětem I. světové války. Zde se konal pietní akt v přítomnosti starosty obce a členů zastupitelstev Pardubického kraje. Myšlenka zde hlásaná byla silná, a bohužel stále aktuální: Za zájmy chamtivých a bezohledných mocipánů umíraly statisíce až miliony obyčejných lidí, nejen vojáků, ale bohužel i civilistů – starců, žen a dětí. Hrůzy první světové války zanedlouho překonalo běsnění té druhé. Lidé rádi zapomínají, musí si však uvědomit, že další, ještě ničivější konflikt hrozí lidstvu i dnes. Proto je nutné zabránit mu všemi prostředky, nepodporovat hazardování s lidskými životy, ale přimět politiky, aby konečně zasedli k jednacímu stolu.
Závěr pietního aktu před pomníkem
Defilující jednotky po celou dobu doprovázel C. k. vojenský orchestr Jiřího Palána, který vyhrával řízné vojenské pochody, stejně jako dobové hymny „Zachovej nám, Hospodine“ a „Bože cara chraniž“; nechyběla ani hymna česká – mj. i proto, že existence našeho samostatného státu se začala odvíjet právě v posledních dnech Velké války.
Německá pěchota při nástupu do pozic
Pak se vojska vrátila do ležení, a po skončení polední pauzy vyrazila do oblíbené – a především diváky očekávané – bojové ukázky. Její průběh je popsán výše, a zlatým hřebem programu byla bezesporu přítomnost obrněného vlaku, o němž jsem se jako o „překvapení“ zmínil v upoutávce na akci. Impozantní napodobeninu obrněnce na kolejích, které hrály významnou roli především na širé Rusi v prvním světovém konfliktu a následující občanské válce, a konečně i za Velké vlastenecké války, vytvořil tým pod vedením Dana Urbánka v rekordním čase asi dvou týdnů.
Obrněný vlak budil všeobecnou pozornost
Železniční i silniční obrněnci představovali technickou novinku té doby – ačkoli první „železniční baterie“ se objevily již za války Severu proti Jihu (1861–65). Jejich hlavním úkolem bylo poskytovat mobilní podporu útočící pěchotě a kavalerii, nicméně obrněné vlaky se musely potýkat se spoustou nástrah: kvůli železničním minám býval v čele soupravy připojen jeden až dva „kontrolní vozy“; další nebezpečí hrozilo ve chvíli, kdy vlak pronikl příliš hluboko za nepřátelské linie nebo pokud se jednotky protivníka probily na území za vlakem; později byly soupravy zranitelné ze strany další nové zbraně, stále se rozrůstajícího a zdokonalujícího letectva. Obrněný vlak byl vybaven kulomety a kanony, v dalších vozech byl připraven speciální pěchotní výsadek; velitel vlaku musel být zkušený, chladnokrevný muž, schopný rychle jednat a zvládat krizové situace.
Obrněný automobil Romfell
Další nová zbraň z počátku minulého století byl výše zmíněný „zákopový moždíř“ čili minomet (za Velké války též bombomet). První improvizovanou zbraň tohoto druhu zkonstruovala ruská vojska v obležené pevnosti Port Artur a rusko-japonské války 1904–1905. Lehké minomety se mimo jiné staly součástí výzbroje úderných/útočných jednotek, které vznikaly na obou stranách během Velké války.
V plné palbě. Vpravo německý minomet ráže 76 mm s obsluhou
Tyto a další nové zbraně pak zabíjely a mrzačily celé zástupy zdravých mužů v infernu nazvaném I. světová válka. My, reenaktoři, si na válku jen hrajeme a vždy jsme rádi, když se bez úhony vracíme k svým blízkým, a nemusíme oplakávat padlé kamarády. Naším hlavním cílem je seznamovat veřejnost s vojenským životem dob poměrně nedávných, stejně jako dávno minulých. Naše zbraně nejsou určeny k zabíjení, ale k demonstraci jejich zhoubných účinků, proto, aby si diváci uvědomili, jak strašná je válka a jak je důležité se jí vyvarovat. A věřím, že podobná vystoupení nás i našich přátel ze všech koutů světa tento úkol plní – bez ohledu na jejich řeč, státní příslušnost či barvu uniforem.
Edgar Pachta, válečný zpravodaj a externí člen Spolku vojenské historie Renata.
Není-li uvedeno jinak, je autor příspěvku rovněž autorem fotografií.